(...) Jeho poezie, stejně jako skoro čtyřicet let vznikající Teorie spolehlivosti, je sumou a historií generálního sporu se světem, ideologiemi, osudem. Je souhrnem možností, jak osobní frontální útok převést do řeči a formulovat jej jazykem. Z těžké zkoušky nevychází bez zničujícího zásahu snad nic, ať je to samotná lidská existence a její smysl, stav světa, toho českého především, básníkovi bližní, běžné dennodenní banality. V první řadě je však cupován on sám, Ivan Diviš, jenž je sám centrem vědomí a pozorování, z něhož jak radiace vycházejí přesně mířené paprsky pronikající a propalující jednotlivé jevy. Takových knih i spisovatelů má každá kultura jen několik.