Bezmála dvě stě let čekalo na svůj český překlad Pojednání o melodii Antonína Rejchy, které tento pražský rodák, jeden z významných hudebních teoretiků první poloviny 19. století, vydal roku 1814 ve Francii. Skladatel a pedagog pařížské konzervatoře byl zamlada spolužákem Ludwiga van Beethovena. Studoval u Josepha Haydna, znal se se Salierim i Cherubinim. Později sám učil takové osobnosti jako Hectora Berlioze, Charlese Gounoda a Franze Liszta. Ti všichni díky jeho přednáškám i spisům pochopili význam "řeči citu", jak Rejcha melodii říkal, a to v době, kdy se na rozdíl od zeširoka vyučované harmonie na tuto složku hudební tvorby pohlíželo svrchu, "jako na umění nejvágnější".