Když vyšlo Nebe pod Berlínem poprvé, vzbudilo doslova literární senzaci.

Kniha, jejíž řádky jsou od začátku do konce protkány barevnými a do všech stran města se rozbíhajícími paprsky moderní technologie. Kniha, ve které najdete nebe i podzemí, živé i mrtvé, jednu velkou zeď, love story a nesnesitelnou hořkost tónů hudebních nadějí.

(...) Nebe pod Berlínem se rychle čte, je to svižná věc, "jízda". Valí se v poměrně úsečných větách, a je to tak správně, v duchu věci, neboť kapela U-Bahn, v níž na kytaru hraje vypravěč, autobiografický třicátník z Prahy Petr Bém, se snaží o rázný, nakopávající punk rock. (...) Nebe pod Berlínem je sloučeninou autentičnosti a odvozenosti jak v inspiračních zdrojích, tak ve výsledku. Již název odkazuje k slavnému snímku Wima Wenderse Nebe nad Berlínem a motiv andělské postavy či tajemného přízraku, jenž zpovzdálí ovlivňuje osudy lidí, objevuje se i v Rudišově próze. Zde je tou nejslabší linií, artistní i naivní zároveň, hlavně však úplně nadbytečnou. Autor dokáže jedinečnou atmosféru soudobého Berlína s jeho kulturním a historickým podložím vystihnout i bez vytrčených odkazů na nakoukané filmy či načtené knihy.

(...) Rudišův text je přímočarý, ale nikoli okázale primitivní, jak bývá u

(...) Jeho psaní se zdá být velmi snadné, hovorová čeština plynule přechází do dialektických germanismů, do slovníku rockového i hospodského. A Rudiš si při tom všem ještě zachovává dvě důležité vypravěčské přednosti. Jednak jemně ironický odstup, díky němuž představí všechny své postavy jak v tom světle, v jakém se nechávají vidět, tak v tom, které je pod povrchním dojmem skryto. Jednak snad až encyklopedickou obeznámenost skoro se vším, o čem píše, postranní, nenápadné vřazování událostí do historických či kulturních souvislostí a vůbec dojem, že ví ještě mnohem víc, než napsal, ale už tím nechce zdržovat.