(...) Epištoly v kapitolkách jsou ohlédnutím a nalézáním velkého tvůrce Jana Schmida a silného divadelního organismu – Ypsilonky. A protože Schmid a jeho divadlo jsou tak člověkozpytné – jak jsem už psal – je text darůplný pro každého, kdo hledá a myslí. Přidejme Schmidův jazyk – splavný a trefný, zdaleka ne zaumný a machrující odborností a dále též autorovy pikareskní kresby, nápadité piktogramy – jak mnohdy hluboké, tak schmidoidně hravé – a máme v rukách vydavatelský šperk. Encyklopedické heslo: umělecký mnohoživelník Jan Schmid. Nevím, či mám mlhu nebo málo informací, ale jeví se mi, že tento mimořádný, a nejen pro naši, ale i evropskou tvorbu důsažný tvůrce se nekmitá po pódiích, kde se lípou na klopy či kol krku medaile a dávají vavříny… Ale snad je tak dobře. I tím zůstává Schmid unikátním. A tak můj obdivný laur osobní: Jan Schmid zná pokorně, zamyšleně a důkladně svůj smysl, a smysl divadla.