Kateřina Tučková se od tématu vysídlení Němců po druhé světové válce obrátila k látce sice méně kontroverzní, zato však mnohem exkluzivnější a svůj nový román s příznačným názvem Žítkovské bohyně zasvětila reálnému a v minulosti již beletristicky i odborně reflektovanému fenoménu z oblasti českého folkloru, tzv. bohyním v Bílých Karpatech.

Žítkovské bohyně byly ženy z oblasti Bílých Karpat, nadané až nadpřirozenými schopnostmi. Uměly pomocí bylinek vyléčit nemoc těla i duše, zařídit lásku vysněného partnera či vyčíst budoucnost z odlitého vosku. Tyto ženy, jež si své umění (tzv. bohování) po staletí předávaly z matky na dceru a jejichž osudy končívaly tragicky, se staly tématem nové, dlouho očekávané knihy spisovatelky Kateřiny Tučkové.

(...) V knize, která mě zaujala svým závažným tématem, strhla napínavým vyprávěním, potěšila nápaditou kompozicí a provázela dlouho nevyprchávajícím čtenářským zážitkem. Tučková si zvolila za námět svého druhého rozsáhlého románu osudy vyvolených žen žijících i dnes v civilizaci vzdálených konců Bílých Karpat (Žítková, Moravské Kopanice, Hrozenkov ad.). Jedinečnost těchto "bohyní" spočívala napříč věky v jejich mimořádných schopnostech předvídat či ovlivňovat lidské osudy, a to jak v dobrém, tak ve zlém slova smyslu, resp. v jejich léčitelských schopnostech děděných z generace na generaci.

(...) Tučková svými Žítkovskými bohyněmi potvrdila, že nominace a ocenění, které získala díky svému prvnímu románu, dostala právem. Navíc - málokdo u nás se věnuje beletrii, které předchází několikaletý a podrobný výzkum a na jejíž faktickou správnost a historickou pravdivost se lze spolehnout. (...) Je to poutavé čtení. Kopanice jsou fascinující kraj, kde vždycky vládly spíš přírodní živly, tradice a síly krajiny než střídající se vlády a režimy. Lidská nenávist však bují i tady.
Autorka je věrná svému preciznímu historickému přístupu.