(...) I přesto, že Wernisch čtenářům servíruje svoje objevy kamsi zakutálených textů nestejné úrovně s relativně krátkými rozestupy, je zřejmé, že jde o součást jeho celoživotního díla. Není pochyb o tom, že značné pole působnosti při sběru materiálu mu poskytlo zaměstnání antikváře, které vykonává už od konce 90. let, rozličnými literárními podivnostmi se však nepochybně zabýval už mnohem dřív. Ostatně, jejich reflexe se občas objevuje i v jeho vlastní básnické tvorbě. (...) Wernisch do své antologie vybíral jak kuriózní literární pokusy, které dnes vzbuzují výbuchy smíchu, tak naopak drahokamy nalezené v hromadě hlušiny. V poznámce editora píše: "Některé ze zářivých textů souboru byly napsány, když nebyl pánbůh doma, jiné by, nebýt příznivého kontextu, fungovaly přinejlepším jen jako pitominy pro zasmání." A dodává: "Jak často připomínám – a snažím se dokázat i svým vlastním životem a dílem – poezie a pitomost se navzájem nevylučují."