Kruh a Oheň si – jakkoli banální mohou čtenáři připadat už jejich názvy – nezaslouží odsoudit jakožto brak, napodobenina nebo pouhý pokus svézt se na populární vlně strašidelného čtiva pro mládež. Je tu totiž něco, v čem jsou švédští autoři odjakživa dobří: umění vpašovat do žánrových románů pozoruhodné realistické vyprávění, často dokonce společenskou kritiku.