Kniha se odehrává ve Vídni, ve městě, kde je, i když se večer zhasne, v každé místnosti neustále světlo, sníh v této metropoli padá už napůl špinavý, nikoli bílý. Román zachycuje životní příběh ústřední hrdinky Mae, inteligentní a výjimečné mladé ženy, pocházející z ne zrovna utěšených rodinných poměrů.

Krátký, obrazy a metaforami nasycený román Petera Handkeho Velký pád zobrazuje jeden den v životě herce, který se uprostřed nevlídného počasí probouzí v domě daleko za městem, odkud putuje do centra metropole.

(...) Gesta, věci i pouhé okolní zvuky a vůně, všechny ty rozptýlené fragmenty skutečnosti, skládá spisovatel v jednu působivou koláž, která zpřítomňuje obraz aktuálního světa, v němž všechny ideologie už dávno ztratily smysl, revoluce se vytratily, pohozené kdesi u popelnic působí už jen svou zvětralou směšností. Handkeho hrdinové jsou osamělí, ztracení a svým způsobem zaměnitelní, přesto zůstávají neuvěřitelně živí, autentičtí. Z posledních sil se pokoušejí najít opravdovější vztahy s druhými i se světem. Pokoušejí se najít vlastní cestu životem, autentičtější, skutečnější, než jsou ty, které se nabízejí. Handke pokračuje v rakouské literární tradici tvrdé společenské kritiky. Kritiky jazyka jako nástroje myšlení, prohlubující se propasti mezi ním a okolním světem. Má blízko jak k Thomasu Bernhardovi, tak k Elfriede Jelinekové. Nekompromisností postojů, syrovým přístupem k současným společenským problémům i kvalitou svých děl.