Krev a mlíko není ani v nejmenším snadné a příjemné čtení, evropskému čtenáři dává možnost zahlédnout obraz života v Číně ve 20. století bez příkras, představit si (raději) nepředstavitelné utrpení a sílu lidí, kteří se mu snaží vzdorovat, poznat alespoň z povzdálí národ, který přečkal tolik hrůz, a přesto neustrnul v marné sebelítosti.

(...) Mo Jen neobyčejně obrazným jazykem vypráví příběhy několika generací, kdy je každá z postav poznamenána osobitým zrozením a dobou, v níž žila. Autor třinácti románů a stovky povídek dává nahlédnout do života lidí, jejichž světem je nějakých osm kilometrů kolem rodné vesnice, a dokazuje, že není vždy třeba cestovat kolem zeměkoule, aby člověk prožil drama. (...) Není divu, že právě švédští akademici ocenili jeho „halucinační realismus, v němž se snoubí lidové vyprávění, historie a současnost“. I když Sto roků samoty četl až v roce 1986, pět let poté, co vydal první dvě novely, hodně na něho Márquez zapůsobil.