Lidská tvořivost je vzrušující mimojiné svou nezaručeností. Proč třeba tvůrce znihočenic ustane s činností, v níž vynikal a věděl, co chce dílem sdělit? Takovým úvahám se sotva dá vyhnout, otevřeme-li právě vydanou publikaci Ivo Loos: Fotograf (1966-1975). Architekt Ivo Loos (1934-2009) fotografoval nikoli pro zábavu. Ze snímků, jež jsou veřejně známy lze usuzovat, že v druhé polovině 60. let se autorsky našel v esejisticky položených, sociálně-psychologicky laděných cyklech, v nichž se vracel na tatáž místa. (...) Nutné je však především říct: Loosova fotografické desetiletí, které kniha představuje, stálo za to!