(...) Gianni Vattimo, současný italský filozof, bývalý poslanec Evropského parlamentu a dle vlastních slov křesťan, který je rád, že Bůh zemřel, zveřejnil v roce 1989 knihu La societa trasparente (…). Vattimo si v ní v dialogu s nejvýznamnějšími filozofy 19. a 20. století klade otázku, jak lze ve světě, který postrádá veškerou pevnost a stálost, najít smysl a důvod k jakémukoliv závazku. Pozoruhodné je, že Vattimo, který bývá označován za „filozofa nových technologií“, současnost nezavrhuje, ani se teskně neohlíží po minulých uspořádanějších a stabilnějších světech. Naopak sází na možnost, že se v současném světě „snad konečně staneme lidskými“. (…) Záludnost postmoderní slabosti tkví i v tom, že v transparentní, „odlehčené“ společnosti bez pevného řádu je dobře vidět, jak kdo tvoří a nakládá se svým životem. Ve světě, který se emancipoval od metafyziky, pevných řádů a pravidel, nezbývá člověku nic jiného než se stát tvůrcem sebe sama, jenž se za nic neschovává, ani se nemůže o nic trvalého opřít. A tato slabost žádá pořádnou dávku síly.