Britský spisovatel Ian McEwan jako by ve svém posledním románu odkazoval ke svému krajanu Grahamu Greenovi: odbočil k oddechovému žánru špionážního románu. Ale na závěr uchystal překvapení, když do té doby přehledný text jedním spisovatelským trikem převrátil v postmoderní hru s očekáváním čtenářů.

Život nelze popsat bez vytváření iluzí, předesílá Ian McEwan v knize Mlsoun, v níž se do třetice vydal do zrádného labyrintu špionů. Výsledkem je román o lásce a literatuře se šťastným koncem, který pobaveně klame tělem. (...) I sám spisovatel o tom ví svoje: nedávno mu rodiče nad hrobem odkryli desítky let tutlané tajemství, že za války odložili jeho staršího bratra. A dost možná právě proto v nové próze Mlsoun vstupuje potřetí do síně křivých zrcadel, která je pro špionážní hry nutnou výbavou.