(...) Borges je autor na jedné straně ukotvený v tradici své země, na druhé straně jeho tvorba i životní osudy nesou výrazné kosmopolitní rysy. Podobnou dvojsečnost má i jeho dílo. Povídky volně přecházejí v eseje či básně v prózu a naopak, autor do jedné knihy míchal různé žánry a styly. Proto se o něm také právem hovoří jako o jednom z nejvýraznějších představitelů literární postmoderny. Šestý svazek jeho spisů, jenž poprvé česky představuje tři sbírky, či přesněji textové soubory, toho budiž důkazem. Přestože Borges jako vrcholný intelektuál proslul svými literárními hrami, k nimž jej předurčoval jednak talent imaginace, jaký známe z jeho fantastických povídek, jednak nebývale široký rozhled po dějinách literatury (jeho osobitým literárněvědným textům byl věnován pátý svazek českých Spisů), v jeho poezii, i té přesahující k próze, najdeme převážně niterná témata. Jeho inspirace cestováním v Atlasu, jeho pohledy "na druhý břeh" v poslední knize Spříseženci, ale třeba i hlubokou reflexi ztráty zraku v Tvůrci.