(...) Svému titulu kniha dostává téměř doslovně — je hutná, vazká a přitom plná různorodých buněk, tekutá, opojná, budící obavy. Vzácná. (...) Jestli je Krev v něčem společensky důležitým románem, pak právě ve svém alternativním výkladu nových poměrů, a to nikoli obsahem, i když i ten by jistě mohl být inspirativní pro současné diskuse nové levice, nýbrž jeho sociálním či politickým usazením. Podobných interpretací a reflexí — asi ne tak brilantně napsaných a briskně kritických — by totiž bezpochyby šlo najít tisíce, na všech dědinách a ve všech městech, pravdivých vyprávění, ale nikoli odpovídajících Historii. Dějiny totiž vznikají až zapomínáním podobných příběhů a Sloboda nám jeden z nich, ten svůj, připomíná a s tím vrací hospodáře a s ním i člověka na krátkou chvíli do historie.

Jestli někdo na Slovensku uměl tančit "satanské tango", byl to Rudolf Sloboda. Vypravěč jeho knihy Krev nás provede realitou porevolučního Československa jako infernální tanečník s růží v zubech a pařáty zatnutými do masa. (...) Krev je přímý útok na zkostnatělé hodnoty všeho druhu. Skutečná facka veřejnému vkusu. Na začátku četby si čtenář může vsadit, po kolika stranách mu mefistofelský Hospodář zvedne mandle. Ale vyslechnout ho do konce se skutečně vyplatí. Je obrovský počin, že nakladatelství Větrné mlýny tuhle "zlou" Krev po 20 letech rozlilo do českých knihkupectví. Přestože v našich zemích pravda a láska dávno zvítězila nad lží a nenávistí, je občas dobré si jen tak ze sportu nechat pustit žilou.

Už za svého života byl spisovatel Rudolf Sloboda považován za slovenského Egona Bondyho. Své romány často pojmenovával tak, aby bylo v jednoslovném názvu písmeno er, to kvůli údernosti. Na jeho posledním románu Krev, který právě vychází v češtině, pracovali dva překladatelé. (...) Právě život a dílo na hraně dělají ze Slobody velikána. Dokázal psát o Hegelovi stejně hluboce a srozumitelně jako o zednické práci, ač intelektuál a filozof, miloval hospodskou lůzu a v mnohém s ní souzněl, ba ji přeřvával. Na mnoha místech Krve zmiňuje Dostojevského, sám byl spisovatelem jeho formátu. Přitom byl a stále je nedoceněný a pro české čtenáře téměř neobjevený. (...) Je vhodné smeknout před nakladatelstvím Větrné mlýny a jejich slovenskou ediční řadou, jejímž je Slobodova Krev zatím nejzásadnějším počinem.

(...) Jestli působil ve dvacátém století na území bývalé federace nějaký skutečně velký spisovatel, jehož stojí za to číst, byl to slovenský krutý, ironický a nebojácný prozaik Rudolf Sloboda. Ve svých drásavých románech otevřeně popisuje duševní muka depresí, soužití s alkoholem i ženami a vydává dost přesnou zprávu o složité době, jíž si Slovensko v éře komunismu procházelo. Nyní vychází jeho porevoluční román Krev, který stejně nemilosrdně popisuje duševní svět někdejšího bolševického ideologa, jemuž se s pádem režimu rozpadly všechny jistoty. Můžeme si myslet o současné módě překládat ze slovenštiny co chceme, vydáním Krve však nakladatelství Větrné mlýny učinilo záslužný a zásadní skutek.