(...) Ve své knize Jak číst romány jako profesor se proto s nadhledem a humorem snaží na příkladech slavných literárních děl doložit, k čemu jsou jednotlivé narativní techniky dobré, jak vlastně prózu číst, tedy jak jí zkoušet rozumět, hledat v ní význam a jak ji interpretovat. (...) Jak číst romány jako profesor lze pedagogům rozhodně doporučit jako inspiraci. Jednotlivé kapitoly se mohou stát osami lekcí o naratologických kategoriích nebo vyprávěcích technikách, aniž by působily suchopárně. Kniha může zrovna tak posloužit jako příklad, jak pracovat ve výuce s jednotlivými romány. Většinu teorie totiž Foster ilustruje zhruba na deseti dílech. Tudíž stačí dobře vybrat povinnou četbu a teorii potom vysvětlit v průběhu analyzování přečtených knih.

Pro čtenáře, kteří literární teorii neznají, může jít o svižný úvod do tohoto oboru. Pro ty ostatní pak kniha může posloužit ke vtipné rekapitulaci toho, co už znají, či k seznámení s populárními knihami, které jim dosud byly utajeny. A u všech snad může Foster v různé míře prohloubit pochopení čtení uměleckého díla, které sám definuje jako „kombinaci testosteronu, životních zkušeností, nejistoty, mužského ega, estetického posuzování a šestého smyslu (nebo nesmyslu)“.