V nové, v pořadí již osmé prozaické knize vsadila spisovatelka Petra Hůlová – podobně jako v prózách Umělohmotný třípokoj nebo Čechy, země zaslíbená – na jedinou vypravěčku. Tentokrát je to žena ve středních letech, spisovatelka, autorka knih označovaných jako červená knihovna, ale také matka dvou dětí, která se utíká k alkoholu, aby se dokázala vyrovnat s vlastní neschopnosí poradit si se životem.

(...) Za sebe mohu říci, že nová a útlá kniha se mi zdá být tím nejlepším, co dosud napsala, a že Petra Hůlová se mi řadí vedle jiné nebývalé prózy o velké životní krizi - Stropů Zuzany Brabcové. (...) Macocha přitahuje gejzírem slov, do nichž vypravěčka halí svůj život. Tato slova však nevedou do nitra postavy, ale naopak maskují a tlumí jakékoli rozumění. Jsou žvanivá a manipulativní. Slovní eskamotérství je okázalým žonglováním prezentujícím stokrát obehraná čísla. Petra Hůlová napsala jakousi parodii na Poštu pro tebe a podobné dryáčnické pořady, v nichž se obnažené city dovolávají soucitu a pochopení. Švih a vnitřní napětí Macochy spočívá ve hře se čtenářem. Testuje se tu čtenářův postoj k vypravěččinu duševnímu striptýzu: Převáží soucit, voyeurismus, přivírání očí, anebo zloba nad omezeností té ženské? Petra Hůlová napsala po Paměti mojí babičce druhou povedenou knihu.

(...) Novinka Petry Hůlové jménem Macocha je její doposud nejnáročnější čtení, žádná oddychovka do tramvaje. Pokud ji však čtenář vezme vážně a knihu neodloží, když se začne poprvé vzpěčovat, dostane se mu grandiózního literárního zážitku. (...) Děj se v Macoše musí hledat jako ropná ložiska pod dnem oceánu, místo hlušiny se tu však objevují jazykové, obrazové i tematické perly, nevšední asociace, zoufale vtipné hlášky, trýznivé útoky na maloměšťácké manýry. A střelba do vlastních řad, ta především: "I my jsme chtěli být jiní, měnit svět. Pak se to nějak celé rozpadlo." Macocha je důkazem, že talent Petry Hůlové jde ruku v ruce s nápaditostí, pílí a disciplínou.