Pojilo je dlouholeté a blízké přátelství. JOSEF ŠKVORECKÝ A JAN ZÁBRANA. Spisovatel a básník, velké osobnosti české kultury, však měli smůlu: žili ve špatných časech. Svědčí o tom jejich dopisy. Ta kniha, poněkud enigmaticky nazvaná Jak je ve větě člověk, chutná po hodně trpkém vínu. Díky autorům elegantní ve stylu a vzhledem k jejich osudům tragická v obsahu, vyšla jako devětatřicátý svazek Spisů Josefa Škvoreckého a zahrnuje korespondenci obou přátel od roku 1963 do roku 1984, kdy Jan Zábrana zemřel. Korespondence se nedochovala celá, ze šedesátých let jsou k dispozici jen Škvoreckého dopisy, ale i tak je to cenné svědectví nejen o vzájemném vztahu obou mužů (a jejich rodin), ale – a možná především – o době, pro kterou se jen stěží a vlastně marně hledá slušné slovo.