(...) Knihou výrazně rezonuje téma utečenců z válečných zón, především z Čečenska, a nezájem státu o řešení této otázky. Uprchlíci připomínají temné stíny, které vlastně neexistují, bez dokladů a práv na cokoliv se protloukají životem v ruských městech, nic si nenárokují a většinová společnost je přehlíží. Stát ale nepřehlíží ostatní občany. V novele je vylíčen především jako represivní instituce, která obyvatele měst prostřednictvím tajných služeb i policie kádruje, špehuje a vyhrožuje jim. Tato linie v knize získává až karnevalovou podobu, když tajní verbují transsexuálního prostituta, aby donášel na své klienty z politických kruhů. Do neproniknutelné pavučiny silových struktur je tak chtíc nechtíc lapen každý městský člověk. Cesta na venkov má proto ještě jeden motiv – útěk před věčným dozorem tajných služeb. Právě postřehy Natalie Ključarjovové o současné ruské společnosti dělají z novely poutavý, atraktivní text.