Básnické sbírky Jana Borny jako by se v průběhu času utvrzovaly ve věcné až úsporné, a přesto hluboce intimní poetice, která je prosta nuceně hledaných slov a jíž je vlastní sebejistý záznam viděného a ironická interpretace prožitého.

Básně „o ničem“ s nadsázkou sobě vlastní slibují verše o lásce – jako o budoucím příslibu, nahotě v promrzlé...