Tato krátká kniha je strhující bez ohledu na to, nakolik je čtenář seznámen s dílem ústřední trojice Zweig, Roth a Keunová. Dílo nevelké rozsahem se ho dotkne, nenechá ho v klidu, přiměje ho hledat paralely se současností a klást si nepříjemné otázky. Zároveň je jako šperk; poslední moment zalitý v jantaru.

Dojemná meditace nad krátkostí času, který je člověku na zemi vyměřen. Silné podobenství o tom, jak si zastíráme děsivou skutečnost, o níž dobře víme, a přesto vědět nechceme. Melancholické svědectví o síle lásky, která může poskytnout útěchu a pocit štěstí, ale ty nejosudnější hrozby odvrátit nedokáže.

(...) Německý novinář Volker Weidermann zachycuje tento hraniční moment v dějinách knihou na pomezí literatury faktu a románu; za pomoci nastudovaných pramenů a citátů z děl i korespondence aktérů. Většina evropských státníků doufala v zažehnání hrozby druhé světové války a podceňovala nebezpečí německého režimu; Hitler pořádal olympiádu, aby se celému světu ukázal v co nejlepším světle. Stejně důležité jako světodějné momenty jsou však pro autora citová hnutí a osobní krize jednotlivců. Na skupině lidí "na útěku do světa dovolených" zachycuje veškerou nejistotu, morální dilemata a bláznivé naděje té doby. Jeho krátká kniha je strhující bez ohledu na to, nakolik je čtenář seznámen s dílem ústřední trojice Zweig, Roth a Keunová. Dílo nevelké rozsahem se ho dotkne, nenechá ho v klidu, přiměje ho hledat paralely se současností a klást si nepříjemné otázky. Zároveň je jako šperk; poslední moment zalitý v jantaru.