(...) Hra ale nestojí na prvoplánovém zesměšnění, které se nabízí skoro samo. Z konkrétního tu přirozeně roste obecné: kritika českého, respektive moravského pocitu méněcennosti, lidské malosti a ubohosti. Sigismund de Chals se svým psaním náramně dobře baví. A čtenář s ním. V době, kdy dirigují zdejší společnost a kulturu právě takovéhle fantomy, je to pádná obrana. Vlastně jediná možná.

(...) Fantom Morgalu je absurdní fraška, jíž Morgal posloužil jako ideální jeviště pro přehlídku narcistních jedinců, intelektuálních nadutců, snaživců, hrubců, ignorantů, alibistů a vyžírků. Líčí uměleckou scénu a její instituce jako útočiště bizarních existencí a parazitů a všeobecný obraz zmaru v Morgalu dovádí až do obludného finále.