Nacházíte se: Úvod> Oddělení> Krásná literatura> Cestopisy a reportáže>kniha Češi patří k Vídni

Češi patří k Vídni

aneb třicet dva výprav do Vídně v českých stopách

Jiří Kamen

Popis: 1× kniha, vázaná, 256 stran, 13,4 × 20,4 cm, česky - více

Běžná cena: 249 Kč
U nás ušetříte: 25 Kč (10 %)
Naše cena dnes: 224 Kč

Cena je včetně DPH 10 %
(Cena bez DPH činí 204 Kč)

Jaké bude vaše poštovné?
Zavřít

Poštovné

Pro zásilky po České republice si můžete vybrat z těchto způsobů doručení (ceny vč. DPH):

Česká pošta

Poštovné pouze 65 Kč - balík do ruky.

Kurýrní služba PPL

Poštovné pouze 65 Kč, doručení do 1 pracovního dne od expedice.

Osobní odběr

Nabízíme osobní odběr ve všech našich kamenných prodejnách (20 Kč). V centrálním skladu v Horoměřicích je vyzvednutí zdarma. Využít můžete také síť výdejních míst Zásilkovny (34 Kč).

Zásilky do zahraničí

Poštovné závisí na způsobu dopravy a hmotnosti zásilky. Cenu se dozvíte před dokončením objednávky.


Více o možnostech plateb a doručení

Přidat do košíku
Skladem
Skladem
Expedujeme do 2 pracovních dnů.
Zde zjistíte dostupnost na prodejnách
Zavřít

Tento titul si můžete zakoupit i v těchto knihkupectvích (za běžnou cenu bez internetové slevy):


Stav skladu v knihkupectvích bez záruky, kontaktujte prosím knihkupectví a knihu si rezervujte.

Skladem

Alternativní verze titulu Češi patří k Vídni

Češi patří k Vídni Elektronická kniha česky 145 Kč

Anotace

Kde by byla Vídeň bez Čechů? Tuto otázku si klade spisovatel a rozhlasový redaktor Jiří Kamen v knize pojednávající o málem nezměrném vlivu českého živlu na rakouskou metropoli. V pestrém kaleidoskopu se střídají příběhy vážné i komické, vedle Masaryka se mihne černoch Soliman z loga Meinlovy kávy či čokolády Kofila, vedle Švejka odbojářský spolek „červená fusekle“, moravský obr Drásal nás překvapí stejně jako vyprávění Pavla Kohouta o úprku koní z hořícího Hofburku… Dozvíme se také, kde se ve Walhalle německých hrdinů vzal Žižka, jak se Čechům ve Vídni nadávalo, nebo že Sigmund Freud sbíral houby českým způsobem a že na rubu vídeňského úmrtního oznámení si přečtete recept na štrúdl. Třicet tři poučných i zábavných kapitol nás přesvědčí, že Vídeň vlastně byla a je taková malá Praha…

Zákazníci, kteří si koupili tento titul, koupili také

Češi patří k Vídni

  • Nakladatel: Mladá fronta
  • ISBN: 978-80-204-3473-9, EAN: 9788020434739
  • Popis: 1× kniha, vázaná, 256 stran, 13,4 × 20,4 cm, česky
  • Rozměry: 13,4 × 20,4 cm
  • Rok vydání: 2014 (1. vydání)

Recenze

Recenze v Médiích

Kamen, Jiří: Češi patří k Vídni aneb třicet dva výprav do Vídně v českých stopách

Jan Lukavec, iLiteratura, 5.12.2014
Kniha mísí vysoké s nízkým a fikci s realitou. Jestliže u vznešených věcí autor nachází i jejich velmi hmotné zakotvení, dokáže na druhou stranu u předmětů na první pohled obyčejných nacházet cosi jako spiritualitu. Napsána je velmi komprimovaným stylem a je stejně tak poučná jako zábavná. Kdo si zvykne na její hutnost a chuť silně kořeněnou erotikou, ten Kamenovu vídeňskou směs jistě rád zkonzumuje i stráví.

Podělte se s ostatními o svoje myšlenky:

Napsat vlastní recenzi

Uživatelské recenze

Průměrné hodnocení:

Vzpomínka na c. a k.

S. A. Fraňková, Knižní novinky, 6.5.2015

(Toto je kvalitní recenze - 1 hlas)
Při každé své návštěvě Vídně plně souhlasím s Josefem Kroutvorem, který říká: Vídeň je věčný návrat do tradičních hodnot. Čas od času proto podnikám terapii Vídní a pokud není čas na osobní návštěvu, pak nezbývá, než se uchýlit k literatuře. O Vídni, potažmo o monarchii, se asi poprvé „trochu jinak“, tj. pozitivně, zmiňuje kunsthistorik Josef Kroutvor v knize esejí Města a ostrovy (2002). Vyjmenovává co nás na první pohled spojuje a všímá si třeba do té doby opomíjené podobnosti Vídně s dalšími českými městy monarchie (na čemž má mmj. velký podíl firma Felmer a Helmer); a navíc prohlašuje, že k češtině patří němčina! Vídeň – literární toulky dunajskou metropolí Václava Fialy (2004) je další knihou, bez které se žádný opravdový milovník Vídně neobejde. Fiala zde provádí po vídeňských čtvrtích, kavárnách i adresách známých českých i rakouských osobností. Knížka Vídeň – návod k použití (2007) je od Moniky Czernin (Rakušanka ze staré české šlechtické rodiny), jejíž eseje o Vídni spojují minulost města se současností. Putování za vídeňským geniem loci a českými stopami ve Vídni nabízí kniha Ferdinanda Šmikmátora Esoterická Vídeň (2011). Společnou minulostí Čechů a Rakušanů prostřednictvím míst a známých osobností se zabývá také Česká babička aneb cizinec je našinec (2011) Dietmara Griesera. V rytmu valčíku (1999) od Susanny Kubelky nabízí čtení o Vídni z ryze ženské perspektivy – osobní pohled na Vídeň umožňují vlastní a rodinné vzpomínky, které jsou smíchány s rozmarnou historií zaměřenou na obyvatelky města. Vídeň je Vídeň, ale bez Čechů by to nebylo ono s podtitulem Procházka ve Vídni (2012) z pera Čecha žijícího v rakouské metropoli, výtvarníka a galeristy Jana Brabence, je rozmarným příběhem vetkaným do potulování se po pamětihodnostech města, který začíná náhodným setkáním ve vlaku z Prahy do Vídně (možná najdete podobnost s filmem Before Sunrise (1995), který je také o Vídni a též začíná ve vlaku). Jako perličku ještě přidávám hluboce antikvární kus, knihu postřehů o cestách po zemích „západu“ od Radoslava Seluckého – Západ je západ (1964), kde je popsána typická – a záviděníhodná - vídeňská neděle 60. let. Dnešní čtenář tak může učinit mnohá zajímavá srovnání. A konečně zatím posledním přírůstkem na téma „naše zlaté časy v monarchii“, je kniha Češi patří k Vídni rozhlasového publicisty Jiřího Kamena (Mladá fronta). Kamen sympaticky a nebojácně upozorňuje na to, že máme tendenci svou minulost v monarchii stále vytěsňovat, ačkoliv je to po kulturní stránce v mnoha směrech celkem nonsens (zkuste třeba pátrat po kořenech našich lahůdek - štrúdlu, řízku a guláše). Ve 32 kapitolách autor skládá svou pestrou mozaiku Vídně i monarchie, oprašuje méně známé příběhy a ukazuje že naše spojení s tímhle městem na Dunaji bývalo kdysi mnohem těsnější. Jedna kapitola tak třeba patří vídeňskému fotbalu a jeho českým hráčům (kdo třeba ví, že legendární fotbalista Josef Bican je vlastně vídeňák), další přibližuje Freudův ryze český způsob sběru hub (jak také jinak, když věhlasný psychoanalytik pocházel z Příbora) a jiná se věnuje líčení života vídeňské atrakce – hanáckého obra Josefa Drásala. Hrdinou knihy by ovšem mohla být i obyčejná švestková povidla, ke kterým se autorem vrací opakovaně – podobně jako k básníkovi J. S. Macharovi. Na stěžujícího si c. a k. úředníka Machara si dnes už vzpomene málokdo, ale povidla jsou věčná. Tahle ryze česká pochoutka, jak Kamen píše, totiž byla průvodním znakem českých dělníků a poutníků, kteří si tuhle specialitu vozili vždy s sebou do monarchie. A obohatili jím tak nejen vídeňskou kuchyni - o povidlové taštičky, vdolky a koláče, ale dokonce nepřímo i lidovou muziku – hold povidlovýcm taštičkám z krásného Československa, Powidltaschkerln aus der schönen Tschechoslovakei, pak složil v roce 1949 vídeňák Hermann Leopoldi. Osobně doufám, že v psaní podobných knih se bude pokračovat....

Jiří Kamen

 
zavřít