Krátké povídky vztahující se, byť někdy jen okrajově, k Praze, byly napsány na sklonku autorova života. V textech se mísí Meyrinkův osobitý humor s tajemnem, mystikou, ale i zcela obyčejnými jevy. »Meyrink nechce čtenáře šokovat: dotyk tajemna se záměrně snoubí s jevy až trestuhodně obyčejnými.«