Nepříliš rozsáhlá próza nazvaná jednoduše Škvíry je vyprávění s mnoha významy a zároveň s jediným. Tím je touha dítěte pochopit nepřítomnost matky. Marka Míková ve své knížce využívá postupů, které jsou založeny na slévání fantazie, reality i vzpomínek, na dynamickém ději vyprávěném živým jazykem. Zřetelná hranice mezi realitou a fantazií je však v příběhu pouze zdánlivá.