Jak Radostný úlek, tak Nerovnováha je soubor krátkých povídek, které se dobře čtou a zanechávají za sebou příjemný pocit. Stejně jako někteří předchozí kolegové minirecenzenti mám za kažnou z nich pocit, že si o tématu potřebuji s autorem trochu popovídat, ale pak se pustím do další a do další a do další...

Knížka se mi líbila. Mám rád, když někdo dovede zachytit všední situace nevšedním způsobem. Věci, které se stávají i vám a jenom si říkáte: kruci, proč jsem je nesepsal já sám?

Jiří Weinberger, jeden z mála svého druhu, je dobrý pozorovatel se smyslem pro nonsens. Má ostré pero, které zachycuje pocity, u kterých se my ostatní běžně nepozastavíme. A škrtá a redukuje až na kost, takže ani na chvíli při četbě jeho knih nemám pocit, že je placený od normostrany. Podobně jako jeho Nerovnováhu čtu prakticky na jeden nádech.

Čtení knížky Radostný úlek byly pro mě milé chvíle, kdy jsem se usmíval,
místy i zasmál nahlas. Jako by autor psal přímo o mě, tedy spiše o mém
pohledu na svět. Až si říkám, jak to, že mě tak dobře zná? Jak to ví?
Některé Weinbergerovy povídky z poslední doby jsou trochu smutné,
ty se mi moc nelíbí, ale v této knížce jsem nic smutného nenašel.
Mně se líbila. Pavel.

Je plná vtipných metafor. A inspirací. Někde vybízí k zamyšlení, jinde k dialogu. Hezky se čte, není upovídaná a člověk se k ní rád vrací. Doporučuji.