Kniha nabízí nostalgický pohled do staletí, kdy (téměř) všichni lidé chodili do téhož chrámu a vnímali tytéž obrazy. Může poskytovat podněty k úvahám, co jsme od těch dob ztratili a jak bychom se od nich mohli nechat inspirovat. I když je škoda, že sám Jan Royt nebyl v domýšlení těchto témat odvážnější.