„Ve středu mi bylo pořád smutno; pak nějak se to všechno uvolnilo, když přestal ten plzeňský shon, a smutek mne zaplavil jako moře. Ale uvědomil jsem si, že vlastně je to náramně přirozená reakce po uvolněném napětí (jsem to protivný analytik, co?), a klidně jsem se tomu oddal. I v smutku je něco hezkého.“