(...) Milan Kundera tu opět vede živý dialog se čtenářem, netvrdí, že vše napsané je nutné přijímat slovo od slova, mezi řádky vybízí k vlastní interpretaci. Činí tak živou, jiskrnou a vtipnou formou.

Na první přečtení působí Slavnost bezvýznamnosti jako žert, hříčka. Ale vyplatí se tu útlou knížku číst opakovaně. Při dalším čtení vyplavou na povrch čím dál ostřejší kontury. Vše, co se zdálo jen letmo nahozené, získá své pevné místo, každičký detail hraje ku prospěchu celku. A přitom je to celé jen… bezvýznamnost.