Na útěku

Kniha o putování malého chlapce vyprahlou pustinou. Před něčím a někým utíká a snaží se zachránit svůj život. Na své cestě se potká se starým pastevcem, což pro něj bylo osudové.

Tuhle knihu jsem si pořídila ve výprodeji za pár korun, myslela jsem, že by mě mohla zaujmout, ale že až tak…

Je to příběh několika málo dní, který se Vám však dostane pod kůži. Celé je to drsné, syrové, zajímavé a čtivé. Styl, jakým autor píše, mě neskutečně vtáhnul do děje, při čtení jsem měla neustále žízeň a prožívala jsem vše společně s malým chlapcem.

Ač je kniha útlá, musela jsem si ji dávkovat, opravdu to není lehké čtení. Tato kniha není nic pro slabší povahy, při čtení některých pasáží mi nebylo dobře.

Ne úplně ráda přirovnávám knihy, ale v tomto případě mi nejednou přišla na mysl podobnost s Nabarveným ptáčetem. Ne příběh, ale právě tou syrovostí a drsnými popisy.

Přes to všechno jsem si čtení opravdu užila, použitý jazyk, popisy krajiny a způsob vyprávění. Jako celek mi to sedlo.

Silný příběh, který je obdobou McCarthyho Cesty. V obou knihách chlapec a muž putují bezútěšnou krajinou, bojují s přírodou, strádají hladem a žízní. Není žádné místo, kde by se mohli cítit bezpečně. Na útěku však obsahuje na můj vkus příliš mnoho jazykových kudrlinek, květnatých vyjádření a nezvyklých přívlastků, které strhávají pozornost spíše k formě než k obsahu. Ačkoliv si obyčejně nezvyklá vyjádření vyloženě vychutnávám, tady mi jazyk při čtení neobvyklých výrazů škobrtal podobně jako u knih Aloise Jiráska. Cesta a Na útěku pro měly jeden zásadní rozdíl, Cesta mě bavila, Na útěku nikoliv. Čtenář totiž od počátku tuší, že půjde jen o řetězec na sebe navazujících ran osudu a tedy hlavně o důmyslnost autora při jejich vymýšlení. Na rozdíl od McCarthyho se Carrascovi nepodařilo vytvořit atmosféru napětí, úzkosti a bezvýchodnosti. Za sebe musím říct, že u po prvních desítkách stránek jsem se začala těšit, až to celé skončí.