(...) Přesto je Nová planeta pozoruhodným bestiářem krutosti, která vládne pokleslému světu Staré planety stejně jako cizelovanému pokroku Nové planety. Záplava scén, kde lidskost selhává a bezohlednost vítězí, jako by se ptala: Kde se bere ta ochota dát prostor zlu? Proč má zlo tak univerzální platnost? Sugestivně buduje také obrazy rozpadu; ať se ocitneme kdekoli, dobře už tam bylo a nyní se živoří na troskách někdejších výdobytků. V možných způsobech čtení se tak skrývá i zvláštní napětí. Koho zajímá jen děj a nechá se jím ukolébat, možná se uspokojí tím, že spravedlnost vítězí. Řetězec náhod, který k happy endu vede, je však značně vratký a pod ním zůstávají především obrazy civilizačního kolapsu.