Nacházíte se: Úvod> Oddělení> Audioknihy - mluvené slovo na CD> Beletrie pro dospělé>mp3 ke stažení Želary / Jozova Hanule

Obálka titulu Želary / Jozova Hanule
00:22:00
Ukázka

Želary / Jozova Hanule [MP3 ke stažení]

Květa Legátová

Interpret: Lenka Vlasáková

Popis: mp3 ke stažení, 27 x mp3, délka 4 hod. 13 min., velikost 581,7 MB, česky - více

Naše cena dnes: 199 Kč

Cena je včetně DPH 21 %
(Cena bez DPH činí 164 Kč)

Přidat do košíku
Darovat
Help
Když objednáte zboží jako dárek, ve formuláři vložíte emailovou adresu, na kterou zašleme dárkový e-mail s kódem. S tímto kódem si obdarovaný u nás na Kosmas.cz dárek vyzvedne.
Více informací o nákupu dárku
Ihned
Ihned
K dispozici pro okamžité stáhnutí
Ke staženíInfo OKO

Alternativní verze titulu Želary / Jozova Hanule

Želary Elektronická kniha česky 89 Kč
Želary / Jozova Hanule Audiokniha česky 199 Kč

Anotace

Je to silný lidský příběh, brilantně napsaný autorkou, která se po roce 2000 náhle zjevila a zazářila na literárním nebi. Věra Hofmanová alias Květa Legátová byla za knihu Želary v roce 2002 vyznamenána Státní cenou za literaturu. Novelu Jozova Hanule lze chápat jako pokračování povídkového cyklu Želary, nedotváří jej však, spíše jej doplňuje. Kniha byla přeložena do mnoha jazyků. Vzápětí byl podle literární předlohy vytvořen filmový scénář a natočen film Želary (2003). V centru dění novely Jozova Hanule odehrávající se za německé okupace naší republiky je lékařka Eliška. Spolu se svým kamarádem Slávkem a ženatým milencem Richardem se zapojila do odbojové činnosti. Ta je však brzy odhalena a Richard emigruje. Slávek Elišku varuje před nebezpečím, které jí teď hrozí a přesvědčí ji k odchodu z města. Jejím budoucím domovem se má stát vesnice Želary na moravském Slovácku a jejím manželem prostý, nevzdělaný dřevorubec Joza, pacient, jemuž darováním své krve v nemocnici zachránila život. Eliška je donucena změnit identitu a přijmout nové jméno – Hana... Příběh se dotýká něčeho, co je pro většinu lidí jaksi známé, niterné, pochopitelné, protože jde o snahu každého člověka dosáhnout celistvosti, stát se tím, čím opravdu je, tedy sám sebou – najít své bytostné já. A hlavní hrdinka tohoto příběhu samu sebe nachází a potkává svou životní lásku




Květa Legátová, vl. jm. Věra Hofmanová (1919), vystudovala na brněnské univerzitě češtinu, němčinu, fyziku a matematiku. Dlouhá léta působila jako učitelka na různých valašských a slováckých školách, přičemž jako politicky nespolehlivá byla často překládána z jedné školy na jinou. Ze slováckých Kopanic také čerpá náměty příběhů povídkové sbírky Želary (Paseka 2001) a novely Jozova Hanule (Paseka 2002). Pod pseudonymem Věra Podhorná napsala též řadu rozhlasových her. Nejméně čtrnáct z těchto „dialogů“ bylo realizováno, dva jako televizní adaptace, knižně vyšly ve svazcích Pro každého nebe (2003), Posedlá a jiné hry (Paseka 2004) a Mimo tento čas (2008). Další drobnější prózy shrnují knihy Nic není tak prosté (2006) a Mušle a jiné odposlechy (2007). Za knihu Želary byla autorce udělena v roce 2002 Státní cena za literaturu.

Zákazníci, kteří si koupili tento titul, koupili také

Želary / Jozova Hanule

  • Nakladatel: AudioStory
  • Interpret: Vlasáková, Lenka
  • Popis: mp3 ke stažení, 27 x mp3, délka 4 hod. 13 min., velikost 581,7 MB, česky
  • Rok vydání: 2015

Zařazeno v odděleních

Zařazeno v tématických nabídkách

Recenze

Podělte se s ostatními o svoje myšlenky:

Napsat vlastní recenzi

Uživatelské recenze

Průměrné hodnocení:

Bych řekl, že s tou prvotinou to vlastně není tak horké

, 3.10.2003

(Toto je kvalitní recenze - 1 hlas)
... ale jako marketingový tah to funguje, že? Buď jak buď, kniha je to čuprová.

Všechno není Žalov a Legátová ví proč.

Zavis Suman zavissuman@hotmail.com, Praha, 11.1.2003

(Toto je kvalitní recenze)
V mimořádně pěkném grafickém zpracování (Klára Horová) se dostává čtenáři do rukou soubor osmi vzájemně provázaných, přesto ale autonomních povídek od autorky neznámé – očekávat můžeme tedy ledacos. Želary jsou zapadlou vesnicí na Severní Moravě – to lze vyčíst, dále je ale čtenáři toliko naznačováno, nacházíme se v jakémsi generalizovaném časoprostoru, který celou knížku zaklíná svým melancholickým timbrem: Želary. V táhlých ozvucích je zde vypodobněna tvářnost zla, zredukujeme-li jednotlivou stínohru, zla ve dvou vzájemně si protilehlých, disjunktivních polohách – a přece totéž prokletí. Prokletí, které v této knize nemá žádný metafyzický přesah, je hmatatelné, určené a kolikrát šokující – autorka dokáže přesvědčivě pracovat s pointou a zhatit tak sentimentální rozkochání se nad dlouho trvajícím přátelstvím i nad sotva zrozenou láskou. Nejsme obklopeni – jak by se mohlo zdát – světem, jehož antitetičnost ukájí čtenářovu touhu po extrémních polohách, dramatických pózách, daleko spíš odhalujeme postupně v zrcadlení jednotlivých povídek charakter jednajících a málomluvných postav. Kniha může působit sekaným dojmem, výpovědi jsou tu často jednoslovné, skoupé, vše se odehrává v nitru, v tichu vnitřního monologu. Svět dětství je tu překvapivě exponovaný, protíná se osudy dospělých a je symbolem plodné, šťastné revolty. Revolty nesoucí osvobození a obhajující transgresi práva a konání zla – pravda, v dětské jakoby nevýznamné a jistě ne prostor idejí nevyspělého jedince přesahující perspektivě, ale přece – a my chceme čtenáře na toto bataillovské hrdinství upozornit. Postavy chudáka sirotka Vratislava Lipky a hrdinské Helenky jsou heroickým ztělesněním vůle. Na druhé straně je celá galerie postav svrchovanosti obou výše zmíněných protichůdná, mezi nimi na prvním místě nutno jmenovat churavého starce Michala, který se pasivně oddává své nemoci a ostoudně využívá své nadřazenosti, bolestínsky a zbaběle „rozestírá rafinovanou rukou své neštěstí jako vějíř vysokých karet“. Často se mluvilo o ženském psaní (écriture féminine, např CISOUX*), nechceme se pouštět do podrobného rozboru, ale i nezaučenému čtenáři uchvátí tělesné metonymie například při evokaci bouře, úsvitu apod. Tělesné je zde v syntéze se subjektivním cítěním a tato jednota duše a těla – tak netypická v postmoderně i v čase nastavším po ní - se zviditelňuje v tvarovém uchopení: „Nad obzorem je úzká ohnivá jizva.“ Text Květy Legátové je málo bohatý na metafory, slovo je tu ve své obnaženosti, konkrétnosti, je vysoce povolno své pojmenovávací funkci, literární a stylistická nástavba je tu sekundární – nejde nikterak o impresi, dlouhé explicitní popisy jsou zde zažehnány zkratkou, změnou tématu, bryskním přerodem. Zmíněné zobrazení zla není v ničem naturalistické, je samozřejmé, osvětlené a především radikálně rozumové. Na tomto místě si říkáte: analýza a zkratkovitost?!, to těžko spojit v syntézu! A recenzent tvrdí, že v tomto především vidí klad próz Květy Legátové: implicitní ratio přítomné v hutném vypravování zde nemá daleko k Nerudovi nejsouc nepodobné ani spiritu takového Edvarda Klase či Jana Čepa. Celá tato kniha se rozeznívá dlouhým, pečlivě vykonstruovaným echem rozumu a svou gestací – ustrojenou a rodící – vytváří to, čemu se zarděním říkáme: čtenářská emoce. Želary se zapíšou do českého literárního panteonu.

Oko Kosmasu

Aktuality

Velký knižní audio čtvrtek 5.11.

Tomáš Weiss 2.11.2015

Rádio Kosmas

TV Kosmas

tomáš weiss, vojtěch polák 9.11.2015

Květa Legátová

Květa Legátová je pseudonymem autorky (1919), která vystudovala fyziku a matematiku, po krátkém válečném působení na brněnské konzervatoři, kde učila němčinu, působila na školách v zapadlých Beskydech. Jako politicky nespolehlivá byla často překládána z jedné školy na jinou. Z této oblasti valašských i slováckých kopanic také čerpá náměty svých baladických próz.

 
zavřít