Před měsícem vyšel již podruhé v češtině proslulý román ruského autora Vladimíra Sorokina Třicátá Marinina láska, dílo, které po svém prvním vydání v Rusku v roce 1995 (předtím vycházelo jen v překladech a v ruských emigrantských nakladatelstvích) popudilo ruské nacionalisty natolik, že je v Moskvě před Velkým divadlem spláchli do obří záchodové mísy. Stejně kdysi rozzuřilo sovětské úřady. Divit se tomu nelze. Hrdinkou románu, napsaného v letech 1982-1984, je třicetiletá učitelka hudby Marina. Vede na sovětské poměry neortodoxní život: přátelí se s disidenty a svůj čas a energii nevěnuje práci, ale milostným pletkám. (...) A pokud by autorovu jízlivost nějaký ouřada dosud nepochopil, v poslední části románu musela dojít i tomu nejtupějšímu z tupých. Jazyk se prudce láme, uvědomělé dialogy uvědomělých dělnic postupně přerůstají v jeden obří úvodník sovětské Pravdy, složený z mnoha menších úvodníků, a ústí ve slova o růstu "životní úrovně sovětských lidí".