(...) Jirásková umně splétá hrdinčiny dialogy s dětmi, s přítelkyní, prožívající měnící se vztah s mužem, zakotveným v prvním manželství. Do toho zní plno naznačených otázek, na které je třeba hledat odpovědi během celého textu. Vztah dcery a matky bývá málokdy bezproblémový, snad i proto, při vší matčině nelítostnosti k dceřině nové lásce, se těžko může vzdát vlastních představ o budoucnosti dítěte, nyní však už dospělého člověka. S vlastní odpovědností ke svým potomkům. Možná i proto je román působivým obrazem touhy začít nový život, byť člověka do minulosti může stahovat koule prožitého.