V knize se dočteme, že transformace české společnosti a zdejšího tisku zůstává na půli cesty, a autor nabízí aparát, jak naši situaci pojmenovat. V tomto smyslu jde ale o neveselé čtení: od Babišových akvizic významných listů (a nedávno akvizic čínských) to vypadá, že se od McQuailova ideálu autonomní žurnalistiky sledující obecný prospěch celé země opět vzdalujeme.