Piorecká nepřichází s žádnou předem hotovou teorií, ale pokorně sleduje, jak odlišně mohou jednotliví tvůrci pracovat s technologií zápisu. Spisovatelskou tvorbu líčí jako komplikovaný fyzický a duševní akt, na němž se podílí velké množství i zdánlivě podřadných faktorů, třeba to, zda autor používal brk husí, či krocaní.