Důležitější než děj a zápletka je pro Radka Adamce atmosféra železnice a jazyk, kterým své příběhy vypráví. Vrší slovní hříčky, starosvětsky žertuje, oslovuje dětského čtenáře, jako kdyby s ním skutečně hovořil. Z jeho pohádek čiší nefalšované nadšení pro zašlý svět lokomotiv a železničářskou romantiku. Na příběh se bohužel někdy zapomene úplně: pohádky o nezbedných mašinkách občas dobře dopadnou dřív, než se vůbec něco začne dít.