(...) McDonough přináší řadu informací bortících stereotypní představy o tomto obávaném nástroji teroru. Tak například dokládá, že počet pracovníků tajné policie byl překvapivě malý. (...) V závěrečné kapitole, nazvané Gestapo před soudem, se britský historik zamýšlí nad zúčtováním s touto zlověstnou institucí, již norimberský tribunál prohlásil za zločinnou, a dospívá k neradostnému závěru: spousta gestapáků, a to včetně špiček, proplula denacifikačním procesem jako štika. Zkrátka – spravedlnost bývá opravdu slepá.

(...) Mnohé z obsahu jsme četli jinde, ale zjištění, že gestapo bylo zoufale neefektivním policejním aparátem, může zaznít českým uším dost neotřele. Důvodem může být i to, že autor se ve svém hodnocení omezuje na území říše a působení gestapáků na okupovaných územích nabývalo přece jen jiné razance. Za své zločiny gestapo nikdy nezaplatilo, taky jeden příklad zúčtování s minulostí.