(...) stačí přitom do Arsemida nahlídnout, aby bylo
zřejmé, že v něm jde o skutečné dobrodružství, ukotvené i v osobitém jazyce. (...) Vzdor tomu, že je plná literárních odkazů (a dovádí nakonec svou jazykovou "ozvláštněnost" až ke konfrontaci se "zaumnými"' texty Ivana Wernische), uniká Havlova kniha svou nezávislostí i z literatury , kterou propojuje s hravou tvorbou myšlenkových (teoretických) modelů: tou, jež nese i další autorovo dílo, korespondenci s Michalem Ajvazem nebo pozoruhodný text ze sborníku vydaného předloni k Havlovým pětasedmdesátinám (Protázky a odvety, Nakladatelství Lidové noviny).
Ještě nejspíš by se možná všechny tyto svazky daly charakterizovat pojmem zvláštní ankety o skutečnosti, založené na zjištění fatální neurčenosti -nebo „vůle" ve smyslu ne zcela utaženého nýtu - v její struktuře a potřebě odtud opakovaně zkoumat jeji soudržnost.