Catriona Manzies-Pikeová se k běhání dostala poměrně pozdě. Po třicítce bývá na hledání nové životní náplně poněkud pozdě. Ale protože sedavé zaměstnání autorčino tělo i mysl ničily stále víc a víc a smrt rodičů při leteckém neštěstí na ni doléhala stále tíživěji, našla si příjemnou (a někdy bolestivou) kompenzaci: začala běhat.
A protože...