(...) Spisovatelka se v jednotlivých číslech typicky "povídkově" koncentruje na jednu situaci nebo na krátký výsek ze života, v nichž se zároveň zračí něco, co je přesahuje. Sobotová je realistka jak poetikou, tak náhledem na svět. Projevuje smysl pro tragikomiku, dokáže vystihnout ztrátu iluzí zejména u ženských postav. Se vkusem a citem vyjádří situace, při jejichž líčení hrozí sentiment i kýč (zejména v závěrečných dvou povídkách – Nad hrobem a Náhoda ve vesmíru). Námětové a věkové rozpětí má přitom široké: od dětí či studentky medicíny, která zažije prekérní situace v podnájmu u známého svého otce, přes ženy, jimž takzvaně ujel vlak, po devadesátníka, jenž o samotě a na samotě bilancuje v předvečer pohřbu své příbuzné. (...) Ostatně jestli bychom měli z toho do současnosti zasazeného desatera vydestilovat téma, pak je to soukromý, jen na sebe odkázaný zápas o "obyčejnou" důstojnost v každodennosti.