Bernhard Schlink, autor světoznámého Předčítače, přichází s povídkovým souborem, jímž se prolíná fenomén lži snad ve všech myslitelných podobách: je tu lež malá i velká, záměrná i náhodná, škodolibá i nevinná. Existuje kromě pravdy ještě něco dalšího, co by mohlo vnést naději do prolhaných dialogů, vztahů, rodin, situací, celých životů?

(...) Ale o pomíjivost v Letních lžích vlastně jde: léto vždy skončí příliš brzy a věrně tak zrcadlí běh lidského života. Povídky, které Schlink v nové knize čtenářům předkládá, z tohoto pocitu zcela vycházejí. A právě cit pro neuchopitelné dělá z autora velkého spisovatele, jehož rukopis je v určitých momentech podobný třeba rukopisu Marcela Prousta. reklama Schlink to ostatně ukázal už v Předčítači, v němž ze vztahu mladého chlapce a postarší ženy, bývalé dozorkyně v koncentračním táboře, dokázal vytvořit neobyčejné drama. (...) Tematickému ladění odpovídá i Schlinkův styl. Je jako obvykle civilní, uměřený, prostý velkých gest. Nenápadný, tlumený projev souzní s atmosférou pozdního léta a nadcházejícího podzimu. Jako by se v něm zrcadlila lidským životům tak vlastní melancholie.

(...) V němčině vyšly Letní lži poprvé v roce 2010. K českému čtenáři se dostávají po sedmi letech. Vývoj technologií sice od té doby o něco postoupil, na hodnotě to však knize neubralo. Téma osamělosti ve světě, kde můžeme komunikovat s kýmkoliv a kdekoliv, je možná ještě více aktuální. Schlink však nepíše jen o zásahu sociálních sítí a dalších nových komunikačních kanálů do lidských životů. Jak už název knihy napovídá, řeší také lži, ve kterých lidé žijí, často vědomě a někdy i spokojeně. Autor v knize líčí vztah dramatika a vysokoškolské učitelky, který se topí v touze druhého ovládat a vlastnit. Vypráví i příběh rodiny, kterou muž úmyslně odstřihne od civilizace a kontaktu s okolím, a popisuje putování staré ženy za její první láskou.