Vlajky vlají, hlavně trčí z okének, troubení klaksonů, občas nějaká ta salva do vzduchu, mávající zástupy u cesty… Intelektuálové pilují vize krásy a neposkvrněné národní pospolitosti… Potrava pro média je namíchaná… Obecné principy vzniku etnických konfliktů popisuje očitý svědek nejen války v Jugoslávii.

(...) O svých hrdinech píše i s ironií, ale nevysmívá se. Připouští, že vzedmutí nacionálních vášní bylo také výsledkem demokratizace a autentické touhy "žít časem extáze na plný úvazek". Líčí spontánní nadšení a spirituální zážitky pokrevní spřízněnosti, ale zároveň ukazuje, že ani na Balkáně nechyběly hlasy předvídající, kam kolektivní šílenství povede. Kniha tak vyvolává otázky, jak zažívat pospolitost, ale nikoli v nesnášenlivosti; jak pěstovat jazyk a kulturu, ale nikoli s potenciálně smrtícími účinky. Což je o to aktuálnější, že hlasy sirén vzývajících starobylé zdejší kultury, které údajně musíme bránit, nabírají v naší části Evropy na síle.