Napínavá a tak trochu zlověstná pohádka autorky bestsellerů Eleny Ferrante je vyprávěna hlasem vyděšené opuštěné panenky, čelící hrozbám noci. Motiv ztracené panenky, vyvolávající vzpomínky na dětství hlavní hrdinky, se objevil už v autorčině předchozím románu Temná dcera, tentokrát je však panenka Celina v centru krátkého příběhu.

(...) Autor/ka je mistrem slova a já jsem si knížečku přečetla již několikrát a stále jsem překvapována dalšími myšlenkami a má fantazie pracuje naplno. Napadá mě i srovnání s legendární knížkou Malý princ, kde co slovo, to zásah do černého. Myslím, že i tato knížečka se přiřadí k mým nejoblíbenějším a že se k ní budu ráda vracet. Knížka je bohatě ilustrovaná Marou Cerri, jednou z nejžádanějších evropských ilustrátorek. Takže kdo má rád strhující příběhy, je to dobrý tip na dárek. Vřele doporučuji!

(...) Síla knih Eleny Ferrante spočívá v autenticitě, s níž nahlíží ženské osudy. Žádné iluze a ideály, jen syrová pravda, pochybnosti, zoufalství. „V Itálii má její popularita co do činění s tím, jak upřímně píše o hanbě, znechucení, sexuálním ponížení a pachuti, kterou má mateřství. V italské beletrii bylo a do jisté míry stále je neobvyklé, aby ženy psaly o tak vnitřních a osobních věcech,“ tvrdí Ann Goldstein, která překládá Ferrante z italštiny do angličtiny. Jak to, že tahle témata tak rezonují i jinde, nejenom v konzervativní Itálii, kde jsou genderové stereotypy stále silně vkořeněné? Je to především díky mnohovrstevnatosti jejích hrdinek, jejichž vlastnosti jsou často odpudivé, které ale velmi pravdivě, bez příkras a otevřeně reflektují vnitřní zápasy; nejdrásavěji pak v případě matek, které mají daleko k ideálu mateřství.

(...) Co tedy bylo ještě před pár týdny prezentováno jako příběh pro děti, nyní vyznívá spíše jako zajímavý hororový experiment vyprávěný pro malého čtenáře srozumitelným jazykem. Tísnivý pocit z příběhu podporují i potemnělé ilustrace ceněné režisérky a kreslířky Mary Cerri.

(...) Přirozeně váháme, jestli je tohle vyprávění určené dětem, nebo spíš apeluje na to dětské v nás, které nemusí být zrovna jako hezká vzpomínka z rámečku fotografie. Odkrývá se tu svět plný dramatu, jako bychom četli zlověstnou říkanku, jež se navíjí stále dokola, až zní jako ozvěna hry do ztracena. Samotné vyprávění pak působí jako mezisvět mezi přítomností a minulostí, v jehož rozpoložení lze snadno psychicky uváznout. Což je patrně jedním ze svorníků knih Eleny Ferrante.