Podtitul "Textilní továrny a sociální otázka v českých zemích, 1884–1914" dává zkoumání historika Zdeňka Nebřenského přísné vymezení, z něhož ale autor opakovaně uniká směrem k širším souvislostem. (...) Nebřenský připomíná, že svůj obraz české textilky předkládá ve chvíli, kdy globalizace odnáší zbytky tohoto průmyslového odvětví do chudších částí světa. Těch několik zbývajících továrních budov, které se podaří zachovat, nám může připomínat ambivalenci modernity: její důvtip i bezohlednost, emancipaci i represi.

Příslib blahobytu i strach z rozvratu a nákazy. To vše si naši předci spojovali s továrnami, jejichž dějiny líčí Katedrály industriálního věku. Kniha nabízí pohled na každodennost dělníků, kteří mnohdy chodili do práce nepravidelně, z továren utíkali nebo ignorovali pracovní postupy.