Román Jiřího Maršálka je zvláštním způsobem nejednoznačný. Autor ironizuje knižní vyjadřování a přepjatý patos v řeči, přesto může leckdo vnímat Večerní slávu Wiederhausera čistě jako projev literární nostalgie a zálibný odkaz na některá kanonická díla světové literatury. Chytrá žertovná libůstka, ale také velice sterilní záležitost.