(…) Už z hrubě nastíněných obrysů osudů je patrné, že hrdinky se potýkaly s dosti nedospělými rodiči a častou absencí rodičovského citu a podobně jako hrdinové předchozí knihy musely záhy dospět. Podobné příběhy jsou čtenářsky atraktivní, ač povětšinou tak smutné. Přesto tok vyprávění v této knize plyne poněkud nevzrušeně. Chybí mu větší citová angažovanost tázajících se či třeba zajímavější otázky, které by nám umožnily proniknout blíže k hrdinkám.
Palán si už ustavil určitý vzorec, s nímž tyto knihy v ročních intervalech vrhá na trh. Příběhy jeho hrdinů musí být dostatečně truchlivé, aby se nad nimi nebohý čtenář dojal. V tiskových materiálech ke knize se píše, že Palán tu „odkrývá vrstvy v bolestných vztazích matek a dcer“, problémem knihy je ale i to, že příliš vrstev tu k nalezení není. Z kontextu knihy se pak zcela vymyká závěrečný příběh Jany, který je spíš než o vztahu s matkou o jednom rozvodu, a autory lze podezírat, že jej sem zařadili jen proto, že se jim prostě hodilo knihu ještě trochu nastavit. (…)