Básnická sbírka kardioložky Terezy Šťastné funguje nejlépe jako ukázka různých podob terapeutického psaní. Role této knihy v životě autorky, která si prožila těžkou srdeční chorobu, je jistě nezanedbatelná a poezie v ní obsažená snad může být blízká lidem s podobným osudem. Právě tuto specifickou a traumatizující zkušenost, jež má být organizujícím prvkem sbírky, však autorka paradoxně nechává téměř výhradně stranou.