„Debut Ivety Ciprysové mě hned při prvním prolistování zaujal svou zpěvností a něhou, ale i tajuplnou temnotou, plnou jakési naděje. Něžná je tato sbírka tím, jak se básnířka převtěluje v oslovené postavy: stává se kamarádem, kamarádkou, andělem. Obzvlášť mě nadchly básně ve vázaném verši, které mi symbolikou a hudebností připomínaly Karla Hlaváčka...