(…) Vypravěčka/autorka, uznávaná kanadská esejistka a spisovatelka, v ní řeší jediné, o to ale palčivější dilema: stát se matkou, nebo své „ženské poslání“ promarnit? A opravdu bezdětnost znamená, že svůj život promarní?

Tahle na jednu stranu velmi intimní otázka totiž zdaleka není jen osobní a rozehrává celou řadu dalších témat. Jako by Sheila Heti čtenářstvu dala kromě klíče ke své rozpolcené duši zároveň vstupenku do strašidelného hradu plného nespravedlností a nejistot, kterým v různé míře čelí každá žena. A ty bezdětné o to víc. (…)

(…) Fragmentární text drží pohromadě nápaditá struktura, která trefně postihuje nenadálé proměny odhodlání a bezradnosti, těkání a systematičnosti, nahodilosti i podmíněnosti, očekávání i obavy, které tázání po mateřství provázejí. Na jedné straně totiž text rytmizují a člení pasáže, v nichž si autorka hází mincemi, vykládá sny nebo nechá věštit z tarotových karet a kdy lehkomyslná hravost odpovědí kontrastuje se závažností otázek, a na druhé reflexivní deníkové zápisky strukturované podle fází menstruačního cyklu. Hru a biologickou determinaci pak ještě propojuje rámcový starozákonní příběh zápasícího Jákoba — stejně jako jeho děsí představa, že stojí tváří v tvář Bohu, ji děsí představa dítěte. Svůj zápas ovšem Heti popisuje jako občanskou válku, bojuje se o moc. Muži kontrolují ženská těla tím, že zakazují potraty, ženy tím, že tlačí na jiné ženy, aby měly děti, a skrze děti pak chtějí mít moc nad svými muži. (…)

(…) Tím hlavním argumentem, proč mít dítě, je podle Heti touha po nesmrtelnosti a prodloužení vlastní existence do budoucnosti. Je samozřejmě otázka, jestli se s tím většina rodičů ztotožňuje, ale jakási představa o „pokračování rodu“ a zanechání stopy v dějinách hraje pro spoustu lidí při pořizování dítěte důležitou roli.

Tuto zdánlivě banální úvahu ale autorka nakonec dovádí k nebanálním závěrům. Dítě ve skutečnosti takovým prodloužením života svých rodičů nikdy není. Naopak je zcela autonomní bytostí. Může sice v jistých ohledech své předky připomínat, ale nikdy nebude jejich pouhou kopií. Naplno promyslet i tento aspekt rodičovství patří k mnoha nepříjemným otázkám, které v nás fenomén mateřství vzbuzuje. A je intelektuálně stimulující a zneklidňující je společně s autorkou knihy Mateřství promyslet.

(…) Obecně je kniha také velmi intimní, filozofická a esejistická meditace nad fenoménem mateřství, a to především ze strany někoho, kdo děti spíše mít nechce. Může bezdětná autorka vůbec mluvit o mateřství? Co všechno s sebou nese rozhodnutí mít dítě? Je možné odolat volání přírody a kreativně a autonomně rozvíjet dál svůj život v momentě, kdy se žena může stát matkou?