(...) čteno bez alespoň přibližného vědomí kontextu a bez jisté znalosti autorových preferencí a zálib může poslední Škvoreckého knížka působit jako výstřelek, jako něco sice "pozoruhodného", erudovaně "složeného", ale zároveň podivného a do sebe uzavřeného. Zkrátka jako rozmar starého literáta a učence, v každém případě pak nejméně "realistická" Škvoreckého kniha, jež je celá zasazena do světa literární umělé reality a je vlastně odkazem jen a pouze k literatuře. Inspirativních zdrojů je tu sice víc, ale ten hlavní provází autora celý jeho tvůrčí život a svůj obdiv k němu dal různým způsobem najevo už mnohokrát. Je jím samozřejmě Edgar Allan Poe.